Trip to the Santa Susanna No. 2, aneb Mistrovství Evropy v kulturistice masters 2014

Po úspěšném "kontrolním závodě" - Mozolani Classic 2014, kde jsem v masters kategorii bez rozdílu vah vybojoval stříbrnou medaili, jsme s trenérem Viktorem Hellem nachystali řadu změn ve finální superkompenzaci. Ubylo cukrů, přibylo vody, přibylo bílkovin....

Po dalších 10-ti dnech tvrdé přípravy, tedy nadešel den odjezdu. V časných ranních hodinách jsem vyrazil na vídeňské letiště, následně pak Airbusem A-320 do Barcelony...

Ve Španělsku nás přivítalo nádherné počasí, s teplotou kolem 23° stupňů, hotel jako obvykle jedna báseň...

a protože je Santa Susanna přímořské letovisko, hurááááá k moři!

Po tradičně zdlouhavé prezentaci rychle na kutě a odpočívat a užívat si následujícího volného dne zodpovědným "cukrováním" a nácvikem pózingu. Protože mě účinkování na pódiu čekalo až v pátek odpoledne, první nátěr soutěžní barvy mohl proběhnout až v páteční dopoledne...

Pomalu a pěšky jsme se s Martinem Loudou přesunuli do haly a snažili se relaxovat při čekání na naše kategorie...

Druhý nátěr Jantany nanesen...

a před vystoupením rozcvičení a pumpovačka s Tomem Burešem, který se o nás perfektně staral

Semifinále jsem si vůbec neužil. Při nádechu do základního postoje jsem dostal křeč do zad takovou, že jsem se nemohl pořádně nadechnout. Takže moje pózování místo bojovného, působilo jako laxní a lhostejné. Všechno špatně! Byl jsem rád, že jsem z šestého místa tak tak proklouzl do finále...

Dostal jsem patřičně vyhubováno od trenérů, ale až po tabulce oříškové čokolády jsem se zbráboral a s nejvyšším odhodláním nastoupil do vysněného finále.

Ve finále jsem se už cítil úplně jinak, snažil jsem se bojovat, byl jsem to konečně já. Zbývalo užít si volnou sestavu...

Pak už jen se Slávkem a Martinem čekat na vyhlášení, jak to všechno dopadlo...

Nakonec z toho bylo 5. místo, takže můj osobní cíl, umístit se do top 6 jsem si splnil.

Po tradiční "lehké" večeři, rozuměj 5-tichodové menu s nacpáním se do úplného znehybnění a následném vstání z mrtvých, jsem chtěl ještě naposledy zachytit odcházející formu v našem kouzelném hotelovém výtahu :)

Druhý den, po další smršti jídla, nebo spíše neřízeného obžerství, jsme s Martinem šli udělat pár fotek k moři. Nejdříve něco seriózního...

a pak jsme zvažovali přestup do kategorie physique masters :)

Jakmile jsme se nabažili vln stále ještě studeného moře, vypukl lov na zmrzlinu. A ne jeden...

Odpolední program ve sportovní hale přinesl soutěže ve fitness. I když jsem na ME nejel jako reprezentační trenér fitness, snažil jsem se "svým" dvěma svěřenkyním Lence a Dominice alespoň trochu pomoct v backstage

Lenka v kategorii žen dosáhla na 6. příčku, Dominika v juniorkách ozdobila svůj výkon bronzovou medailí. Sestavy měly holky perfektní, na postavách a finální formě musíme ještě zapracovat...

Na další den jsme naplánovali výlet do nadalekého Blanes a stejně jako vloni jsme navštívili úžasnou botanickou zahradu Marimurtra

Koukali jsme na kytky a rostliny, fotili a dělali blbiny...

a zmrzlina samozřejmě nechyběla...

Protože se nám ve Španělsku hodně líbí, prodloužili jsme si dovolenou a na pár dní se přesunuli přímo do Barcelony. Zde, už jako turisté, nikoliv kulturisté, jsme šli hlavně po památkách a zvláštnostech tohoto krásného velkoměsta. Navštívili jsme archeologické muzeum...

Olympijský park...

kostely...

naprosto nekutečné tržiště...

Na nejznámější ulici La Rambla mi požehnal Anděl do další kariéry :)

zajezdil si na lvovi

zamával Kryštofu Kolumbovi

a večer obdivoval různé barevné fontány...

a na hotelu, i když jen z mobilu, sledoval a fandil našim hokejistům na MS :)

a tři dny utekly jako voda... Nezbývalo, než nasednout opět do A-320 a letět domů

abych tento výlet zakončil ve své nejoblíbenější restauraci Nekonečno...

Zdravě namotivován a natěšen, brzy vstoupím do další přípravy na soutěže v kategorii Masters, kde jsem rozhodně neřekl poslední slovo...